Řezník ve středu událostí



Řezník ve středu událostí

Na přelomu listopadu a prosince 1989 začal dlouholetý kulisák Divadla  pracujících v tehdejším Gottwaldově básník a sochař Jaroslav Kovanda oslovovat  skupinu přátel. Měl touhu vydávat pod křídly Okresního kulturního střediska  literární časopis. Po dvou schůzkách se směr úvah pootočil. Skupina místních  intelektuálů sdružených kolem učitele otrokovické Lidové školy umění Jiřího  Severína a vele- hradského lékaře Jiřího Rohela se na Velehradě domluvila na  potřebě časopisu společensko-kulturního. Ve třetí fázi vymyslel zootechnik  Jednotného zemědělského družstva v Zádveřicích a spisovatel Antonín Bajaja  novému časopisu skvostný název: ZVUK. V patosu chvíle padaly názvy ulic,  zanikaly instituce, což je vidět z předcházejícího odstavce. ZVUK kopíroval  geograficky i duševně terén okresů Zlín, Vsetín, Uherské Hradiště a Kroměříž.  Vizionářsky předvídal budoucí krajské správní uspořádání. První číslo vyšlo v  březnu roku 1990 pod patronací Okresního kulturního střediska, později začala  časopis financovat čtyři okresní muzea. Po vzniku Zlínského kraje má výdaje na  časopis v rozpočtu Krajská knihovna, autoři píší dvanáct let bez honoráře. Pod  redakcí bývalého disidenta a nynějšího ředitele uherskohradišťského Domu kultury  Jaroslava Zapletala ZVUK žije a vychází čtyřikrát ročně. Vnímat bez předsudků  regionální kulturní proudy je mnohdy dobrodružství plné živých střetů s  autentickým podhoubím velké kultury. Autory ZVUKu jsou světoznámí cestovatelé  Hanzelka a Zikmund, Ludvík a Madla Vaculíkovi či nedávno zemřelý básník Ivan  Slavík. Vedle nich lidé, kteří nemají literární ctižádost. V posledním čísle se  objevují zápisky šestasedmdesátiletého řezníka Zdeňka Miklase z Brumova, který  si 55 let zaznamenával myšlenky při domácích zabijačkách. Pan Miklas používá  předlouhé, skoro půlstránkové věty a souvětí, plné nečekaných spojení. Jazyk je  směsicí vypjatě kultivovaných výrazů, nářečních obratů, nezadržitelného  vypravěčského temperamentu s chirurgicky věcnými postřehy o pracovních  nástrojích a jejich účinku na prasata. Toto vše prostupuje sportovní  terminologie, kterou pan Miklas povznáší pohyb prasat, honěných po valašských  dvorcích, na ušlechtilý souboj hodný olympijských myšlenek a ideálů. Čtenář  rodokapsů a brakové literatury pan Miklas zakončuje své literární půlstoletí s  prasaty větou doslova hrabalovskou: "Toto je skutečný příběh, žádná řeznická  latina, i moje další příběhy jsou pravdivé, není třeba si vymýšlet, život sám  píše takové příběhy, až neuvěřitelné, někdo se s něčím výjimečným nesetká za  celý život a někdo je stále ve středu událostí, myslím, že i já, kde jsem se  vrtl, všady se něco dělo."

11.11.2002