Šupot u Kyjova


Šupot u Kyjova


Trochu to připomíná pokusy s konkrétní hudbou. V časech počítačových  zvukových efektů a hudebních mixů Cimbálová muzika Jury Petrů natáčela v terénu  písničky na CD "Konec u Kyjova". Prostředí vnímali jako námět a zasazovali do  něho muziku a písničky. To všechno mělo představovat jakýsi "pomyslný den  folklorního života na Kyjovsku od ranního probuzení až do večerního rozjímání"  (Jiří Petrů). To by samozřejmě nebyl nápad původní, nakonec Jiří Pavlica s  Hradišťanem v noci z 22. na 23. červenec před dvaceti lety nahráli LP "Od večera  do rána". Na klasických nahrávkách doslovných evergreenů slováckých lidových  písniček je slyšet praskot ohně, nalévání vína a živý ruch kolem muziky a  zpěváků i ranní zpěv ptáků. Natáčení kyjovského CD však trvalo celý rok, v  různých ročních obdobích. Muzika experimentovala se zvuky přírody, lidských  činností od všednodenních prací přes vážnost bohoslužby ve slováckém kostele po  opilecké výkřiky při furiantském "draku". Ve dvou skladbách dospěl její vedoucí  tam, kde se léta pohybuje Jiří Pavlica. Na albu jsou dvě jeho vlastní kompozice:  "Strom" se zvláštním rytmem "slováckého Bolera" a "Šupot z Moravy", v němž si  Jiří Petrů splnil svůj dávný sen a vytvořil na vlastní téma něco obdobného, jako  tvoří legendární úprava BROLNu "Šuchom z Kokavy". Tu tvoří uzavřený motiv  několika východňárských písní. Muzika pojmenovaná po svém zakladateli Jurovi  Petrů starším se doplnila lidovými hudci z okolních obcí stejně jako muzikanty  hrajícími vážnou hudbu. Hudební naturščik, vyučený oční optik Jiří Petrů mladší,  mohl v dramaturgii zúročit dlouholeté výsledky své sběratelské činnosti v  regionu Kyjovska. Muzikanti, vycvičení léty hraní ve folklorních špeluňkách,  službě regionu a Slováckému souboru v rodném městě i konkurencí na festivalech v  Kanadě, USA, Japonsku, Argentině, jsou ve formě, kdy si mohou dovolit  překračovat hranice žánrů. Takže lidoví hudebníci hrají skladby v úpravách a  aranžích Jiřího Petrů na pomezí vážné hudby. A držitel světových ocenění ve hře  na baján Jan Meisl mladší doprovází rekruty stylem hospodského barda při jízdě  na žebřiňáku. Pěvecky na nahrávce dominuje rodinný klan Petrů - otec Jiří a  dcery Jana s Bohdanou. Jiří Petrů se při zpěvu syrově a spontánně vloží do  atmosféry každé písničky. Zpívá po kyjovsku vysokým "grífem", věren názoru  primáše Jožky Kubíka z Hrubé Vrbky: "Život temu národu dat. Ten život!!!" A  mimořádným zážitkem a velkým počinem muziky Jury Petrů je "znovuobjevený talent"  sedmasedmdesátileté Romky Emilie Machálkové. Vynikající zpěvačka se narodila v  cikánském táboře, rozloženém mezi Kyjovem a Svatobořicemi. Tady se naučila  písničky od svého staříčka Pavla Holomka, který zahynul v plynových komorách v  Osvětimi-Březince. Rod Holomků dal světu několik romských intelektuálů. První  romský vysokoškolák, prvorepublikový doktor práv Tomáš Holomek, byl synem Pavla  Holomka a strýcem Emilie Machálkové. Ta přežila s rodiči holocaust díky  statečnosti starosty Nesovic u Kyjova, kam se odstěhovali začátkem třicátých  let. Ve Svatobořicích by je zřejmě poté, co představenstvo obce už v únoru roku  1939 žádalo premiéra Berana jako hlas lidu o radikální řešení cikánské otázky,  čekal osud všech jejich příbuzných. S muzikou Jury Petrů zpívá Emilie Machálková  romsky "Denáž, more, denáž": Utíkej, cigáne, utíkej, četníci tě honí, nesou  řetězy a chtějí tě spoutat. Kyjovští muzikanti utekli svobodně folkloristické  konzervě a nespoutaně se inspirovali k vlastnímu pohledu na tradici. Občas to  chce drobně ubrat, zkrátit, vrátit se z některé odbočky dříve, ale kdo by se tím  trápil, když cíl je správný - jako každá odvážná cesta.

23.06.2003