Fotograf odlétajícího města


Fotograf odlétajícího města

"Žádná ideologie nemohla omluvit tak obrovskou zradu na tomto rozsáhlém  krajinném úseku. Asi je to jakýsi nepsaný zákon, který nutí člověka vzdorovat,  stát na straně ponížených, zraněných a bezbranných." Takto mluvil malíř Bohdan  Kopecký o pohledu do znetvořené tváře Mostecka; nazýval to hledačstvím skryté  poezie. Pro fotografie brněnského rodáka Jiřího Baláše tato metafora platí beze  zbytku. I pro něj se stalo ničené město domovem vyvzdorovaným. V osmdesátém roce  minulého století stál autor těchto řádků fascinován před několika Balášovými  panoramatickými fotografiemi města, které mu doslova za zády létalo do povětří.  Protože: "V souladu se zásadním rozhodnutím předsednictva Ústředního výboru  Komunistické strany Československa ze dne 2. 11. 1962 schválila vláda zásady  likvidace staré části Mostu," čtete na záložce knihy fotografií Most Jiřího  Baláše (Nakladatelství Hněvín, 2001). Jiří Baláš byl vzděláním vodohospodář, do  mosteckého kulturního života vletěl s temperamentem jako meteorit. Soustavně  začal fotografovat starý Most a jeho obyvatele začátkem šedesátých let. Během  legendárního srpnového týdne v roce 1968 vycházely jeho fotografie ve zvláštních  vydáních mosteckého Rozvoje. V normalizaci byl okamžitě vyhozen z místa, zbaven  možnosti publikovat a vystavovat. Komunistická tajná policie Jiřího Baláše, jeho  rodinu a přátele vystavila obrovskému tlaku. Chtěla získat jeho fotografický  archiv, aby mohla vytipovat lidi, kteří se zúčastnili protiokupačního odporu.  Baláš se zlomit nedal, archiv nevydal a ukryl. Pracoval jako dělník v podniku  Severočeské vodovody a kanalizace, fotografoval do šuplíku, vehnán do pasti  osobních problémů začal pít. Zemřel na prahu svobody 13. prosince 1989. Bylo mu  jednapadesát let. Nikomu nestačil říct, kde má ukryty negativy. Z trosek jeho  archivu, kde chybí celý srpen 1968 či atmosféra města těsně před likvidací,  sestavili Vlastimil Novák, Josef Farský a Oldřich Kopta knihu fotografií  doplněnou vzpomínkami přátel a básněmi Evy Oubramové. Jiří Baláš s mimořádným  pozorovacím talentem nafotografoval paměť zničeného města, jeho neviditelné  vrstvy v tvářích a gestech lidí, v mlhách mezi mosteckými zdmi a nad střechami  domů. Ještě před tím, než Eva Oubramová napsala:
V hotelu Grand létají  povětřím děti
u hotelu Praha cikáni svátek světí
Žlutý pes Roma ulovil  krysu Třetí
A město odlétá A město letí
Ve chvíli výbuchu stisknul Jiří  Baláš spoušť. Zastavil čas a vyfotografoval válku, kterou proti nám vedla lidská  pýcha jménem komunismus. Aniž o to usiloval, zařadil se po boku malířského díla  Bohdana Kopeckého, poezie Emila Juliše, esejí Josefa Jedličky.

17.06.2002