„Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“
Hledat
Slovácko
- NOVINKY + OBČASNÝ "DENÍK" 21. březen 2008 - poslední zápis
- O projektu těchto stránek..... a moje velká prosba
- OSTROŽSKÁ LHOTA
- STŘÍPKY ZE SLOVÁCKA
- HORŇÁCKO
- Poutní místo Svatý Antonínek
- Fotbal, tenis a volejbal ve Lhotě
- Fotbal 1. FC Slovácko
- Slovácko v televizi + archiv ČT
- Video: Folklorika v televizi
- Horňácko na internetu
- FOTKY 2005 + 2006
- ZAJÍMAVÉ WWW STRÁNKY
- ZPRÁVY MIMO SLOVÁCKO
- NOVINY NA SLOVÁCKU - tady můžete číst
Datum: 2003-10-26
Biblické slovo, které nás dnes může prozářit je zapsáno v Janově evangeliu v 8. kapitole ve verši 12.:
Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“
Ó Bože, ať svítí, jen ať svítí, světlo Tvé věčné na naši dnešní cestu. Amen.
Přátelé v Kristu,
nedávno si jeden můj přítel a častý účastník salvátorských bohoslužeb v
mé přítomnosti stěžoval na to, že v evangelickém kostele je vyvýšená
kazatelna, a že to nadnáší i osobu a roli faráře, který se tak ocitá
nad hlavami posluchačů, někde mezi nebem a zemí, což působí deformaci
jeho bratrství a spolulidství.
Já jsem měl za to, že jsem za svého pětiletého působení zde u Salvátora
tento blud vyvrátil, že jsem několikrát, to jest opakovaně, na toto
téma mluvil, ale musím to říci znovu. A když to nepomůže, tak navrhnu,
abychom to zakleli do nějaké liturgické formule, kterou bychom vždy na
začátku kázání vyřkli a věřící by přitakali svým Amen, což jak známo,
znamená: kéž by se tak vpravdě stalo.
Tak tedy vyvýšené místo v reformovaném a evangelickém kostele
nepřísluší faráři a jeho osobě, naše společná veliká úcta náleží Božímu
slovu. Kazatelna není vyvýšená proto, že na ni jednou vystoupí Sváťa,
jindy Miloš, Alfréd, Milan nebo Jobík, je vyvýšená proto, že se z ní
děje Boží slovo. Slovo, ze kterého jsme vnitřně živi. „Nejenom chlebem
živ jest člověk, ale každým slovem vycházejícím z Božích úst.“ Ne, ústa
kazatele nejsou Boží, ale my věříme: „že mnohokrát a rozličným způsobem
mluvil Bůh k člověku, v těchto pak posledních dnech, v Ježíši Kristu,
našem Pánu.“ Různí vyškolení a věřící lidé vstupují na kazatelny, aby
se stále znovu pokoušeli o to, aby se Boží slovo dělo, aby se stále
znovu a čerstvě stávalo. Kazatelé jsou živí tlumočníci Božího
poselství, Boží vůle a jeho Slova. Je za tím zkušenost a víra, že si
Bůh vyvolil člověka jako svůj nástroj, jako svůj vozíček na své spanilé
jízdě za člověkem. Bůh nevolá z nebe, jeho hlas neslyšíš v bouři, v
hromování blesku, ale v tichém hlase, v tichém příhovoru Tvého
příchozího, poutníka, sestry či bratra, v tichém hlasu posla a anděla,
toho Bohem inspirovaného, Bohem nadchnutého a nadšeného člověka. Slovo
Boží se stalo k prorokovi Jonášovi či Eliášovi. Stalo se i k nám, děje
se nám a stává se nám. Stává se tam, kde se střetne původní Boží slovo
s živou vírou současníka a kazatele, tam to zazvoní poprvé, v tom
střetu, ve společném Duchu dávných a věčných písem s živou a soudobou
vírou. Tam se Slovo Boží děje poprvé, ale hlavně se děje podruhé a
zásadně tam dole pod kazatelnou, tam, kde se Boží slovo setkává,
střetává a naráží s otevřenou duší a s otevřeným svědomím jednotlivců,
kteří jsou hotovi přijmout Boží slovo, kteří jsou hotovi si posloužit a
jsou schopni si vybrat a přebrat co z toho slyšeného je skutečně čisté
Boží slovo a co je naopak kapric, úlet či vnitřní chatrnost bratra
vykladače.
„Já jsem světlo světa“ říká Ježíš, „kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života“.
Budiž světlo, tak zvolal Bůh, když tvořil náš svět. Toto světlo není
pouze sluneční svit, to je také, ale ještě tu jde o jiné, vnitřní Boží
světlo, o skryté světlo, o zapomenuté světlo. Je to základní podmínka
pro život – Boží světlo, Slunce spravedlnosti, ranní záře věčnosti.
Slovo svět je v češtině odvozeno od světla. Světnice byla místnost s
okny, svět je prostor, který vznikl a dodnes trvá tím, že byl a je
ozářen Boží přízní. Svět, to je místo Bohem osvětlené a pohlazené. Svět
se neobejde bez Božího světla, bez něj zajde na rychlé souchotě. Na
Velký pátek, když skonal Ježíš na kříži, o třetí hodině odpolední,
propukla tma za bílého dne. Naštěstí jen na chvíli si Bůh zakryl tvář,
odvrátil se, trochu antropomorfně bych řekl, aby si odplivl, aby se po
chvíli vrátil ke své lásce, k tomuto hroznému, malému a násilnému
světu, ke svému marnotratnému a ztracenému synu. Svět existuje, to jest
svítí Boží láskou. Svět je od světla pouze v češtině. Když se pokusím
to samé vytvořit v latině, pak je světlo lux a svět by byl luxus. V
Božím luxusu nakrátko pobývají ztracené dcery a ztracení synové a stále
svědčí o veliké bídě. Celé stvoření kvílí, spolulká, oplakává ztracený
ráj, znehodnocený luxus a těší se na návrat, na rozpuk Božího
království.
Svět potřebuje k životu to vnitřní Boží světlo, jinak zajde. „Já jsem
světlo světa“ říká o sobě Ježíš a předkládá nám to k věření. A já to
věřím a prosím, věřte to též. Bůh v Kristu rozžehl v našich dějinách
svou pochodeň, vnitřní světlo a žár ducha – světlo, které je s námi co
svět světem bude stát, je s námi živý z generace na generaci. Je
světlem světa, nejenom Božího lidu, nejenom církve, ozařuje každého
člověka přicházejícího na svět: „Vždyť v něm je život a život je světlo
lidí.“ Nejde jen o církev, jde o svět, jde o život. To znamená, víra v
Krista nemá být privatizována, nemá být oddělena od života, nemá být
držena či zahnána za zdi kostelů a pouze do soukromí rodin. V něm byl
život a život byl a je světlo lidí. V tom je cosi univerzálního a
všelidského. „Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít
světlo života“. Věřme tomu, přátelé v Kristu, kdo Krista následuje, ten
má světlo života, svítí ve tmách soudobosti. Ale, kdo by z nás o sobě
řekl – ano, já svítím. Není to příliš namyšlené? Každý pokorný křesťan
spíše řekne má lampa hasne, cítím v sobě spíše čmoudící knot, občas
jiskřička, která není s to zažehnout řádné vnitřní světlo. A tak se
ptám sám sebe i Vás: Věřící lidé, kteří svou vírou a svým duchem
svítili a propůjčovali světlo svému okolí, věděli to o sobě, že svítí?
Vždyť byli většinou v pronásledování, v těžkých problémech, v osamocení
a bídě. Za přemnohé mučedníky se zeptám, věděl Dietrich Bonhöffer ve
své cele smrti, že je život a že má světlo života? A nebo dokonce věděl
Ježíš ve svých mukách a ve svém opuštění, že je život, že je a zůstává
světlem světa? Jeho výkřik: „Bože můj, proč jsi mne opustil“ dává tušit
jiný situační náhled. A tak připusťme, co když to zrovna v tu chvíli
člověk neví. Kdo mě následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít
světlo života. Člověk, který svítí světlem následování, tak to sám v
přítomnosti ani neví a často to nevidí ani jeho spolužijící. Představme
si, že toto světlo není v přítomnosti vidět z žabí perspektivy, pouze z
perspektivy ptačí, andělské a Boží, jen a jen shůry. Až ve zpětném
pohledu často poznáme záři toho vnitřního světla a uvědomujeme si, že
náš velmi vyvinutý zrak to světlo neobsáh´- byl v čase zastřen, byl
oslněn pozlátky a senzacemi přítomnosti, které na rozdíl od Kristova
světla, totálně vyhasly a zhasly docela. Kdo mě následuje, nebude
bloudit v temnostech, ale bude mít světlo života. Víra je v současnosti
zaháněna do privátu. Je to reakce na doby minulé, kdy křesťané chtěli
mnohdy nevhodným způsobem celý svět pokřtít, pokřesťanštit,
pocírkevničit. Podle mé víry byla motorem této snahy nedověra. Byla to
touha vzít osud víry a světa do vlastních rukou, stát se zástupcem a
provozovatelem nevýstižného Boha. Světlo života souvisí se životem a
život je Boží dílo, Boží dar. Univerzalitu a všeobecnost nemusí brát
církev na svá bedra a provozovat ji. Je nám dána, je dána člověku.
Univerzalita a úplná otevřenost je v Božím království. Království Boží
je lidmi nevymyšlené, nelimitované, lidmi neorganizované. Nikdo ani
neví, kdo je jeho účastníkem a kdy je a kdy není jeho dělníkem. Toto
skryté bratrství je otevřené, vždyť se ho účastní i ti, kteří to vůbec
netuší. A to skryté není neviditelné ani neslyšitelné, je to síla
našich konkrétních dějin, síla, která pohla a hýbe světem, která dělá
do světa násilí díru. To skutečné světlo Kristovo, světlo života, je
lidské správě a evidenci skryté. Kdo mě následuje bude mít světlo
života, to je poslední katolicita a univerzálnost organizovaná jen a
jen Bohem, Otcem života a smrti a jeho Synem, Božím člověkem, který
svou září svádí jednotlivce k následování. Amen.