Letos třiasedmdesátiletý pilot Josef Gabrhel létá už pětapadesát let

S většinou lidí ve Slováckém aeroklubu v Kunovicích si Josef Gabrhel tyká. Všichni o něm říkají, že je chodící kronikou letiště. Letos je to neuvěřitelných pětapadesát let, co se s kniplem v ruce poprvé vznesl k oblakům. Jeho výcvikem v Kunovicích prošlo více než sedmdesát budoucích vojenských a dopravních pilotů, kteří dnes létají s největšími a  nejmodernějšími letadly světa. Přestože 17. září, přesně na Den letectva, oslaví třiasedmdesáté narozeniny, stále v klubu patří mezi aktivní piloty. Sám o sobě přitom tvrdí, že se k létání dostal jako slepý k houslím. V rodině totiž tímto směrem rozhodně nikdo zaměřený nebyl.


Po absolvování pěti obecných a čtyř měšťanských tříd školy nastoupil na Základní odbornou školu ve Vsetíně, kde se vyučil zámečníkem. „Bylo nás tam tehdy tisíc dvě stě učňů. Nejbližší letiště přitom bylo ve Valašském Meziříčí. V té době bylo ale zavřené. Odletěl odsud na Západ jeden muž s letadlem typu Sokol. Letiště pak proto zavřeli. V době, kdy jsem se učil, se objevila parta starších chlapů, kteří už dříve létali a chtěli letiště znovu otevřít. Udělali proto mezi učni velký nábor. Do základního plachtařského výcviku se přihlásilo na dvě stě padesát kluků. S tímto číslem pak šli na stranické úřady, a že se musí pro mládež něco udělat, protože je o létání velký zájem,“ zavzpomínal pilot, který sám poprvé v kluzáku letěl ve dvaapadesátém roce.

Práce se mu stala koníčkem

Letiště se nakonec díky snaze nadšenců podařilo otevřít a Josef Gabrhel se stal členem Dobrovolného svazu lidového letectví a právě zde začal sbírat první zkušenosti ve vzduchu.
Po vyučení až do vojny pracoval ve Zbrojovce Vsetín, kde se vyráběly protiletecké kanóny, kterým se říkalo dvojčata. Po vojně zamířil do Kunovic. V té době už s maminkou a sestrou bydlel v Uherském Brodě, kam se po smrti tatínka rodina přestěhovala v šestapadesátém roce
„Fabrika se tenkrát jmenovala Strojírny první pětiletky (SPP) a já dělal zámečnickou na druhém cechu, kde se vyráběly díly na letadla. Později jsem se vyučil leteckým mechanikem a získal také průkaz pro mezinárodní letadla. Jak šly roky, pracoval jsem na montáži, v technologické dílně a posledních patnáct let v  letové zkušebně. Měl jsem tam ale také pětileté přerušení, kdy mě fabrika uvolnila coby mechanika, který tehdy chyběl v aeroklubu. Pracovní poměr jsem ale nerozvazoval. Byl jsem jen uvolněný, poněvadž to bylo všechno propojené. Po návratu jsem pak dělal na zalétávacím oddělení. Do důchodu jsem odcházel z letové zkušebny,“ zavzpomínal na svou pracovní kariéru Gabrhel. Hned vzápětí dodal, že jeho práce byla úzce propojena s koníčkem a láskou k životu v aeroklubu. Po skončení směny prostě jen bránou přešel na letiště. „Podařilo se mi co málokomu. Práce se pro mě stala koníčkem,“ přiznal pilot.

Nebyl závodní typ

Poté prozradil, že vedle prvního pilotního průkazu na kluzáky získal také potřebná oprávnění pro motorová letadla. Licenci průkazu privátního pilota si každoročně obnovuje až dodnes. Létal přitom i s vícemotorovými typy včetně dopravního letadla L 410. Zatímco na kluzácích má doposud nalétáno osm set hodin, v motorových letadlech je to tři tisíce šest set hodin. Na otázku, jestli má na svém kontě nějaké úspěchy ze soutěží, odpovídá: „Nejsem závodní typ. Účastnil jsme se sice hodně navigačních soutěží, při nichž se létá na přesnost letu po trati. Například dvě stě kilometrů po nějakém trojúhelníku, přičemž po trati jsme měli za úkol najít nějaké konkrétní objekty. Úkoly jsme dostali na startu v zapečetěných obálkách. Já jsem ale nezávodil pro to, abych byl první. Mě to prostě bavilo. Setkávali se tam podobně založení lidé, s nimiž byla sranda. V navigačních soutěžích, kdy se létá na přesnost, jsme se umisťovali tak do desátého místa,“ prozradil pilot.

Učil létat špičkové piloty

Josef Gabrhel si ale nelétal jen pro radost. Coby instruktor předával své zkušenosti a znalosti dál. Jeho výcvikem prošlo více než sedmdesát budoucích vojenských i civilních pilotů. Ve starém ohmataném učitelském zápisníku jsou zapsána rok po roku jména mužů, kteří pod jeho vedením v Kunovicích začínali s výcvikem na motorových letadlech.
„Mými prvními žáky byli například Ivan Kubíček, Pavel Plaček, Stanislav Sklenář, Pavel Foltýn, Karel Hrňa, František Kadlčík, Antonín Švihálek, Dušan Slavětínský, bratři Jiří a Slavomír Pískatí. Myslím si, že já osobně jsem v letectví nikdy nic moc nedokázal. Říkám o sobě, že jsem letec na baterky. Nejvíc mě ale těší, že se z mých žáků stali zalétávači, inspektoři, vojenští i dopravní piloti, kteří dnes létají na největších aeroplánech světa, což je Boeing 747. To mne uspokojuje a mám z toho dobrý pocit. Většinou jsem je všechny učil létat na motorových Zlínech,“ zavzpomínal pamětník.

Klubový život byl dříve jiný

Podle Gabrhela došlo v motorovém létání po revoluci k výraznému posunu. Dnes létá méně lidí než za totality. Ti, kdo se k výcviku přihlásí, přicházejí už s jinými cíly než jejich předchůdci před pár desítkami let. „Tehdy nebyly takové možnosti a příležitosti stát se pilotem z povolání jako nyní. Všechno bylo mnohem těžší. Teď už to tak složité není. Vše je jiné. Na druhé straně je pravda, že je dnes zapotřebí hodně peněz. Mnozí kluci se zadluží, vezmou si půlmilionové půjčky, aby mohli absolvovat kompletní výcvik. My jsme sice ročně platili jen příspěvky čtyřiadvacet korun, ale zase jsme byli pod Svazarmem, což byla taková polovojenská organizace. Piloťák si mohl udělat jen ten, kdo byl politicky spolehlivý. Musel dostat doporučení v práci, od svazáků, KSČ i třeba uličního výboru. Kádroval se nejen uchazeč, ale celá jeho rodina. Nemusel projít třeba proto, že rodiče nechtěli vstoupit do družstva. Dále musel mít každý výborný zdravotní stav. To je ale stejné i dnes,“ připomněl pilot. V minulosti byl ale podle jeho mínění jiný i život v aeroklubu. Nebylo tolik různých nabídek k vyžití , a tak byl čas bavit se a žít kolektivně. Členové klubu společně slavívali závěr roku a v létě se zase scházeli u táboráků. „Pořádali jsme i tábory, kdy jsme sebrali mašiny a letěli třeba do Medlánek nebo Prievidze, kde jsme týden až čtrnáct dnů pobyli a létali se svými klubovými letadly,“ připomněl některé minulé aktivity pilot.


Druhá láska-turistika

S odchodem do důchodu se pro Josefa Gabrhela příliš mnoho nezměnilo. Na letišti je i teď téměř každý den. Pomáhá při prohlídkách motorových letadel v dílnách a stále létá. Kromě toho také ještě donedávna vedl kroniku aeroklubu. Stovky fotek a zápisů připomínají staré kamarády, z nichž už jsou někteří v nebi, kde tak rádi pobývali už za života na zemi.
Navíc je Josef Gabrhel více než třicet let nadšeným turistou. Po svých prošel většinu hor nejen v České republice, ale také třeba Nízké či Vysoké Tatry a dokonce zdolal i několik vrcholků Alp. Ani v tomto případě mu ale nejde o to, kolik kilometrů nachodil. Nevede si proto žádnou evidenci. Za nejdůležitější opět považuje přátelství a společenství lidí, s nimiž může pobývat.


Na ženění nebyl čas

Jen na ženění mu ve všech těch aktivitách nějak nevybyl čas. Leccos možná napovídají popisky ve fotoalbech, jejichž je autorem: „My jsme jak tažní ptáci, jenže náš život má jeden stín. Na zemi nebylo na ženění kdy, na nebi není s kým….“
Pozitivum létání vidí především v kamarádství, kdy se mohl jeden na druhého ve všem stoprocentně spolehnout. Ať už šlo o práci, zábavu či létání. Na otázku, zda by znovu létal, kdyby měl možnost se opět narodit, odpovídá, že asi ano. „Bylo by to zřejmě trochu jinak. Možná by mne lákala profese dopravního pilota,“ řekl při loučení muž, který ač je v důchodové věku, s důchodci příliš mnoho společného nemá.


LENKA FOJTÍKOVÁ

Josef Gabrhel se narodil 17. září 1934 v Pitíně. Po absolvování obecné a měšťanské školy se v Základní odborné škole ve Vsetíně vyučil zámečníkem. Ještě coby učeň absolvoval plachtařský výcvik a v kluzáku se poprvé k nebi vznesl na letišti ve Valašském Meziříčí. Po vojně se přestěhoval do Uherského Brodu a začal pracovat v tehdejších Strojírnách první pětiletky v Kunovicích. Tam se vyučil leteckým mechanikem a získal průkaz pro mezinárodní letadla. Později se stal instruktorem. Jeho výcvikem prošlo více než sedmdesát budoucích vojenských a dopravních pilotů, kteří dnes létají s nejmodernějšími letadly světa.

(Článek byl zveřejněn v Dobrý den s Kurýrem, více na www.idobryden.cz)

Josef Gabrhel v současnosti...

...a minulosti