Bože, o jakém lidu dnes mluvíme?


Bože, o jakém lidu dnes mluvíme?

"V Hrozenkové Lhotě pobýval kolem dvacátých nebo začátkem třicátých let  Auguste Rodin jako host Joži Uprky. Právě se tam předváděla Jízda králů. Když  Rodin uviděl čelo průvodu, zvolal naprosto celkově: ,C'est Héllas!'. Jenže v  repetitoriu obcí a osad Československé republiky z roku 1929 Hrozenková Lhota  vůbec není. A koho se zeptat?" Takto zmateně a mylně tázal se básník Ivan Diviš  v roce 1990 po ztraceném světě vzdáleném od naší paměti na dosah žijících  generací. Hrozenkovou Lhotu by Diviš nenašel nikde - svou větu totiž Rodin řekl  v Hroznové Lhotě u Strážnice, která je jedním z určujících míst následujícího  příběhu. Právě sem nastoupil k Jožovi Uprkovi v polovině devadesátých let  devatenáctého století jako pacholek k hospodářství a současně do malířského  učení mladý sedlák. Jmenoval se Antoš Frolka (1877-1935). Zpěvák, tanečník a  svérázný muzikant Frolka byl obdarovaným mimořádným talentem. Pacholčení a učení  u Uprky zanechal v roce 1902, dvakrát se zkoušel dostat na pražskou malířskou  akademii. Po čtyřech letech byl přijat na akademii v Mnichově,umřel mu náhle  mladší bratr a v roce 1907 složil zkoušky na akademii vídeňskou. Rok poté ale  umírá jeho otec, a Frolka se bez ukončeného vzdělání musí vrátit sedlačit na  rodinném hospodářství. Takto napínavě se před námi začíná odvíjet příběh  samorostlé osobnosti v čerstvě vydané knize Mezi paletou a písní (Host, Brno,  2000). Kniha je to výjimečná, stejně jako byl výjimečný její osud. V roce 1986,  doslova na smrtelném loži, zavázal syn malíře Frolky,mikrobiolog,cimbalista a  sběratel lidových písní Antoš Frolka, svého přítele, brněnského profesora  etnomuzikologie Dušana Holého,k dokončení díla. Holý příteli přikývl a společně  se svou ženou začal třídit novinové výstřižky,katalogy výstav, torza pohlednic,  množství korespondence a strojopisné koncepty. Výsledkem je vrstevnatě  komponovaná kniha, v níž se prolínají vroucí rodinné vzpomínky a vyprávění s  uměleckou monografií, etnografické a historické dokumenty s  kulturně-sociologickými svědectvími o regionu kolem Strážnice. Kniha mohla být  vydána jenom díky tomu, že na třech benefičních koncertech v Kněždubu, Kyjově a  v Břeclavi vystoupily zdarma přes tři stovky zpěváků a muzikantů. Peníze  posílali rodáci z celé republiky.Během několika měsíců se podařilo nashromáždit  takřka 200 000 korun. V sobotu 25. listopadu v sále sokolovny v Kněždubu drželi  obyvatelé několika malých slováckých vesnic, účinkující a hosté to malé vázané  "Národní divadlo" v ruce. Frolkovu osobnost se podařilo zařadit do kontextu  svědectví, jaká v dnešní době přinášejí dokumentaristé.Takhle natáčel svoje  Obrázky ze starého světa třeba režisér Dušan Hanák, takto fotí vesnici fotograf  Jindřich Štreit. Na konci 20. století, pro ten večer, kdy byla kniha o malíři  Frolkovi a jeho rodině v Kněždubě uvedena poprvé do světa, oblékly se do kroje  stovky lidí, mnozí bez jakýchkoli vazeb na všeliké folklorní soubory, aby  předvedli duchovní mapu svého rodného terénu. Divišovo zmatení spočívalo i v   tom, že Rodin navštívil "Moravskou Hellas" už v roce 1902. Přijedete-li tam dnes  bez sentimentu i předsudků, divíte se, kolik celistvého drží v lidech pohromadě  v našem světě,tříštícím takřka kosmickou rychlostí naše vědomí. V témže světě,  kde národopisec Vladimír Úlehla byl nucen vážně se tázat: "Bože,o jakém lidu  dnes mluvíme? Po tom všem, co se přihodilo a promluvilo?"

02.01.2001