Jiří Soukeník je v Ostrožské Lhotě spokojený, tým měnit nehodlá


Ostrožská Lhota - Brankář, který hájí branku Ostrožské Lhoty třetí sezonu pokaždé vychytal nejvíce nul ze všech brankářů ve své soutěži. Do mužstva přišel, když sestoupilo do základní třídy, a pokaždé zatím s Lhoťany postupoval. Jako jediný je v mužstvu přespolní hráč. Chytá od žáčků a brankářský talent zdědil po svém otci. Také úspěšně reprezentoval za žáčky Slavoj Jarošov ve stolním tenise.

Čtyřiadvacetiletý Soukeník má neobvyklé povolání, je sociálním pracovníkem pro sociálně znevýhodněnou a rizikovou mládež. Bydlí v Uherském Hradišti.

Jaké byly vaše fotbalové začátky?
„Otec nikdy nechtěl, aby ze mě byl brankář, protože věděl z vlastní zkušenosti, že brankářské řemeslo je velice tvrdé. Začínal jsem tedy na levé straně útoku, ale pokud to jenom trošku šlo a náš brankář nemohl z nějakých důvodů chytat, tlačil jsem se do brány. Od páté třídy už jsem chytal pravidelně v krajských soutěžích žáků a dorostu za tehdejší T. I. C. Slovácká Slavia. V dorostu jsem ale měl těžký úraz nohy a až do příchodu do Lhoty jsem nechytal nikde.“

Za tu dobu, co jste pauzíroval, se vám nikdo neozval?
„Zájem měli z Ostrožské Nové Vsi, kde jsem v té době bydlel, ale nějak se mi tam nechtělo.“


Pojďme ještě k vašim začátkům. Který trenér vám dal nejvíc?
„Jednoznačně Ladislav Dvorský, když jsem hrával za žáky. Individuálně přistupoval ke každému hráči, u něho byla cítit profesionalita už i na té žákovské úrovni. Dokázal seřvat, ale i pochválit, po fotbalové stránce rozebral každého zvlášť a dokázal nás na každý zápas pořádně namotivovat.“


Na který zápas v dosavadní kariéře vzpomínáte nejraději?
„Za žáky v Přerově v Moravskoslezské lize, kdy jsme tehdy bojovali o postup. Hrálo se na škváře, vyhráli jsme jedna nula, chytil jsem dokonce penaltu a ten zápas mně mimořádně vyšel. V okresní soutěži se mi pak povedl zápas v Ostrožské Nové Vsi, kde jsem v té době ještě bydlel, takže to byl pro mě a hlavně pro otce velice prestižní zápas. Rád vzpomínám také na poslední postupový zápas ve Lhotě. Ne kvůli výkonu, ale kvůli atmosféře. Za ty tři roky, co chytám ve Lhotě, jsem s ní už nějak citově spjatý, mám tam spoustu známých a kamarádů.“


Mužstvo šlape, určitě máte dobrou partu. S kým si ale rozumíte nejvíc?
„Nejblíž, a nejenom fotbalově, je mně Bajgiška (Lukáš Bajgart - pozn. autora). Mám rád vyzrálejší typy lidí, jako je Dalibor Gabriel, Petr Ratajský, ale z kluků nemám problém s nikým a do Lhoty se vždycky těším.“


Myslíte, že letos opět dosáhnete na postup?
„Jaro bude velice těžké. Soutěž je vyrovnaná, bude záležet na každém, jak poctivě bude brát přípravu na každý zápas, a i když se to nezdá, i na této úrovni je důležitá životospráva a příprava na utkání. Jsme sice mladé mužstvo, fotbalově na to ale máme a možné je všechno.“


Pokud by to nevyšlo, neláká vás vyzkoušet si vyšší soutěž třeba v jiném mužstvu?
„Nikdo se neozval, navíc já jsem ve Lhotě spokojený a vzhledem k mému časově náročnému povolání, kdy jezdím prakticky jenom na nedělní zápasy, si žádné velké ambice nedělám.“


Nejlepší střelec okresních soutěží je Marek Pavlíček z Vážan, pamatujete si na něj z loňské sezony?
„Pamatuju, pamatuju. Je to inteligentní hráč, na němž je vidět fotbalová šikovnost. Fotbal hraje hlavou, rozumí si s balonem, velice dobrý je i ve vzduchu. Přestože nás na jeho kvality trenér upozorňoval, zápasy proti nám mu vyšly.“


JAK VIDÍ SVÉHO GÓLMANA TRENÉR OSTROŽSKÉ LHOTY JOSEF DOMINIK?
„Každopádně je to velká opora mužstva. Jeden z nejlepších brankářů na úrovni okresního přeboru. Je výborný na lajně, dokáže zneškodnit i nebezpečné střely z hranice šestnáctky. Pokud mám mluvit i o jeho slabých stránkách, tak jsou to centrované míče, při kterých málo čte hru. Na to, že chytá prakticky bez tréninku, podává obdivuhodné výkony. V žádném zápase, co je u nás ve Lhotě, vyloženě nezklamal.“


STANISLAV DUFKA