Folkloristům z Horňácka odešla vyšívačka krojů

VELKÁ NAD VELIČKOU - Velká ztráta postihla rozsáhlou folklorní rodinu v srdci Horňácka, ve Velké nad Veličkou. Naposledy se totiž rozloučila s jednou z nejzručnějších vyšívaček minulého století tohoto regionu Kateřinou Sekerkovou, která zemřela 29. března ve věku dvaaosmdesáti let.
Vždy usměvavá a přívětivá žena, bydlící v domě v ulici Na Závodí, se natrvalo zapsala do života moravského lidového umění tím, že dovedla precizně vyšít kompletní mužský a ženský kroj z Horňácka. Dětský nebyl výjimkou. S její šikovností i s vyšitými iniciálami se může pochlubit nejeden současný folklorista.
Paní Sekerková se kromě velké záliby ve vyšívání od dětských let až do pozdějšího aktivního věku věnovala také organizátorské práci. Například při zajišťování besed u  cimbálu, fašanku, Horňáckých slavností či církevních akcí. Svou odborností pomáhala při různých výstavách.
O její mistrovské vyšívačské práci se vědělo nejen v regionu, ale i na mnoha místech na Moravě, na Slovensku, v Čechách, v Německu, Rakousku a jí vyšité kroje nosí dokonce krajané až v daleké Americe.
Byla častým terčem zájmu televizních štábů, rozhlasu a novinářů. Teta "Katerinka" uměla taky poutavě vyprávět a mnoho z nás zajímajících se o horňácký folklor k ní chodilo sbírat rozumy.
Když jsem před čtyřmi lety asistoval filmařům z Prahy při natáčení dokumentu o Kateřině Sekerkové, přivítala nás jako po většinu jejího života s širokým úsměvem na tváři a  otevřenou náručí.
Teta vyšívala, vyprávěla a kamera s  magnetofonem braly vše, co bylo možné. V závěru vytáhla ze skříněk různé výšivky a i když ukázala jen velmi nepatrnou část ze své záslužné životní činnosti, přiváděla přítomné novináře několikrát k údivu. "A teď vám ukážu, co ste ešče neviděli," řekla radostně teta. Otevřela poslední skřínku, kde byl na poličkách pečlivě uložen ženský kroj. "Vidíte? Rubáč, sukňa, fjertůška, rukávce, lajbl...Už to mám šecko pro sobja nachystané, až půjdu na ten druhý svět."
Při pohřebním průvodu obklopili její rakev krojovaní folkloristé. Mladí i staří. Smutně zahrála hudecká muzika složená nejen z muzikantů kolem primáše Martina Hrbáče. Orelský pochod vytroubila dechovka Veličanka...
Marně si vzpomínám, kdy jsme my chlapi z mužského velického sboru vůbec někdy zazpívali při této smutné příležitosti ženě a natož ještě vyšňořeni do krojů... Teta Katerinka si však na poslední cestě na "ten druhý svět" takovou parádu opravdu zasloužila...
A několikrát mi vštěpovala do paměti, že kroj by se měl využívat za života co nejčastěji. Jak při veselosti, tak při smutku...

Zdrjo: Deníky Bohemia, autor Antonín Vrba, 13.04.2004