Od výstavky k současným Horňáckým slavnostem




Od výstavky k současným Horňáckým slavnostem

(historie slavností )

Za několik dnů přivítá vyšňořená a rozjásaná Velká  nad Veličkou milovníky a příznivce národopisu. Letošní Horňácké slavnosti  proběhnou ve dnech 23. - 25. července a budou vzpomínkou na velickou  národopisnou slavnost, která se v centru Horňácka uskutečnila před 110 lety, ale  budou též připomínkou 150. výročí narození nejplodnějšího sběratele lidových  písní Martina Zemana, který má lví podíl na organizování této národopisné  výstavky v onom památném roce 1894.
Výstavka se stala jakousi generálkou pro  účastníky slavné Národopisné výstavy českoslovanské, která byla pořádána o rok  později v Praze.Tuto první národopisnou výstavku ve Velké můžeme považovat za  dávného předchůdce současných Horňáckých slavností.
Prvním podnětem, který  ve větší míře upozornil na bohatství a krásu horňáckého folkloru a jeho  zvláštnosti, bylo právě uspořádání této tehdy velkolepé národopisné výstavky.  Tady započalo ono postupné objevování Horňácka, jemuž v pozdější době  vyjadřovaly svůj obdiv osobnosti české i světové kultury a vědy.
Do 80. let  minulého století nebyla totiž tato oblast širší veřejnosti známa ani pod názvem  Horňácko. Pojem Horňácko se ustálil až na sklonku 19.století. Kupř. bibliotekář  olomoucké studijní knihovny Hanka z Hakenštejna zahrnoval oblast dnešního  regionu do skupiny tzv. Zálesáků bydlících při uherské hranici.
Pojem  Horňácko zavedl Bartoš
Poprvé pojem Horňácko užívá František Bartoš ve své  sbírce nazvané Národní písně moravské nově nasbírané, vydané v r. 1889.  František Bartoš o Velké věděl už od doby svého působení na piaristickém  gymnáziu ve Strážnici. Tehdy se zajímal převážně o dialektologii a etnografii.  Dá se říci, že při ustálení pojmu Horňácko sehrála v tomto ohledu zvláštní roli  místní inteligence, hlavně učitelé působící ve Velké a okolí, kteří si dobře  uvědomovali důležitost sounáležitosti těchto obcí.
Brzy po Bartošovi užívá  názvu Horňácko také místní učitel, spisovatel Matouš Beňa ve svém příspěvku  nazvaném Slavnostní pokrmy a obřady moravských Horňáků, uveřejněném v r. 1892 v  Českém lidu. Svou roli tu taktéž sehráli i členové tzv. Suchovské republiky,  zejména učitel Beňa a spisovatel Otakar Bystřina (Ferdinand Dostál), učitel  Alois Fiala, právník František Ondrážka, Martin Zeman, bratři Uprkové, později  Vladimír Klusák, Rudolf Kynčl aj.
Nemalý vliv na zakořenění tohoto termínu  mělo také vystupování horňáckých hudeckých, tanečních a pěveckých skupin mimo  oblast Velicka, a to od doby proslulé Národopisné výstavky českoslovanské. Je  nám známo, že právě krajinská národopisná slavnost z roku 1894 ve Velké byla  prubířským kamenem pro zdařilé působení Horňáků na pražské výstavě.
Oblast  propagovali umělci a inteligence
Jak už bylo vzpomenuto, velký podíl na  propagaci Horňácka a Velké měla místní inteligence a umělci působící v tomto  kraji. Ti se často scházívali a rokovali ve Velké. Této střediskové obci byl  tento úděl předurčen nejen výhodnou polohou, ale i tím, že ve Velké v minulosti  vznikl víceméně samostatně hospodařící panský velkostatek (Mágnisův) a mlýn,  kolem něhož se v dávných dobách soustřeďoval společenský život. Navíc zde byl i  kostel s farní školou i středisko výročních a týdenních trhů, což potvrzuje  listina z roku 1797.
I pravidelné jarmaky organizované každoročně při  příležitosti Horňáckých slavností jsou jakousi pokračovatelkou těchto výročních  trhů. Ve Velké bylo tehdy poměrně více obchodů, celní a lesní úřad, lékařská,  veterinární i poštovní služba. Na významu získala Velká i tím, že se po období  protireformace nábožensky neuzavírala. Kromě katolického náboženství byla tu  zastoupena i obě evangelická, což dovolovalo uzavírat později sňatky vzájemně i  v okolních obcích a udržovat tak kontakt mezi obyvatelstvem.
Přestože byla  Velká ponejvíce v 17. a 18. století několikrát vypálena a zpustošena, svůj  význam si mezi horňáckými obcemi uchovala a uchovává si jej i dnes. Proto byla  také Velká ze všech horňáckých obcí před 110 lety vybrána a pověřena  organizováním první národopisné slavnosti v tomto kraji. A byl to počin opravdu  dobrý.
Výstavce předcházel vznik národopisného odboru pro Velkou a okolí  
Vlastní národopisné výstavě předcházel čilý „ ruch národopisný, panující po  všech vlastech našich. Rozšířil se i na nejzazší kout Moravěnky - na Slovač  zastrážnickou, kde jest městečko Velká jeho střediskem….“. V Hodoňanu, který  vyšel 20. května 1893, se dále uvádí, že místní inteligence utvořila tzv.  Národopisný odbor pro Velkou a jeho okolí, jakož i sousední městečka slovenská,  mezi která patřila předně Myjava a Vrbovce.
Tento vzniklý odbor se již 6.  května 1893 usnesl, že uspořádá národopisnou výstavku ve svém ohnisku, tj.  Velké. Tomuto samostatnému usnesení předcházelo rokování, jehož se zúčastnila i  slovenská delegace vedená dr. Klempou. Horňácká strana byla zastoupena učitelem  Aloisem Fialou z Malé Vrbky, jenž promluvil o významu součinnosti slovácké  inteligence. Hovořilo se i o významu chystané pražské národopisné výstavy a o   nutnosti zakládat národopisné odbory po vlastech českých.
O tom, zda se má  zříditi výstavka národopisná ve Velké a jaký význam by pro region měla,  pohovořil František Mašík, nadučitel z Javorníka. Jelikož se po plodné diskusi  dospělo k názoru, že by bylo potřebné národopisnou výstavku zorganizovat, byl  onoho 6. května 1893 okamžitě ustanoven výstavní výbor. Předsedou byl zvolen  důstojný pan farář P.Pýrek z Nové Lhoty, místopředsedou p. poslanec Josef  Pavlica z Hroznové Lhoty, jednatelem p. učitel Alois Fiala, pokladníkem Jan  Rumíšek, rolník z Velké.
Předsedou tzv. zábavního výboru byl zvolen  absolvent pražské varhanické školy p. Martin Zeman. Členy tohoto výboru se  stali: Fran-tišek Mašík - adučitel, Julius Boháč - nadučitel, Antonín Vorel -  učitel a dr. V. Hloužek.Všichni přítomní pánové ze Slovenska byli jmenováni  čestnými jednateli.
Na zábavním výboru spočívala veškerá tíha programu  samostatné Národopisné výstavky ve Velké. Během jednoho roku tento výbor, vedený  Veličanem Martinem Zemanem, sestavil a připravil pořady, které byly pak po celé  tři dny ve Velké předváděny. Na pořadech uskutečněných před sto deseti lety ve  Velké se mimo Zemana a jeho spolupracovníků podíleli i místní občané - horňáčtí  hudci ,zpěváci, tanečníci, lidové vyšívačky, malérečky, lidoví řemeslníci….   
Sled pořadů zachytil v kronice Karel Klusák
Tance, hry, zpěvy, soutěže  hudců a zpěváků i verbířů se prolínaly s ukázkami života lidu, a to jak na  velickém náměstí, v uličkách městečka, pod májem, v hospodách, v domácnostech,  ale též i kostelích při bohoslužbách.
Sled pořadů, které probíhaly během  Národopisné výstavky ve Velké před sto deseti lety, zachytil ve velické školní  kronice nadučitel Karel Klusák:
Sobota 21. července: 1. Stavění máje, 2.  Nábožné zpěvy děvčat u sochy Svatých, 3. Zpěvy šohajů pod okny a po ulicích.  
Neděle 22. července - dopoledne: 1. Zpěvy literáků v kostele, 2. Prohlídky  chalup a vůbec hospodářského náčiní, 3. Zaměstnání mu-žů a žen v zimě, 4.  Slovácká kuchyně, 5. Malování vajíček, 6. Výroba slivovice a režné, 7. Průmysl  domácí, 8. Výstava věcí domácích, odpoledne: 1. Průvod fašankárů, 2. Tanec do  skoku u máje, 3. Sedlácká (tanec), 4. Slovácká svatba a) zvaní na svatbu, b)  průvod pro nevěstu, c) odvádění nevěsty, d) průvod na zdavky, e) zápas hudců, f)  odnášení výslužky, 5. Starosvětská, 6. Průvod seců, 7. Návrat ze žatvy, 8.  Vezení duchen nevěstiných, 9. Průvod úvodnic, 10. Vodění krále,11. Večeře  svatební, 12. Večeře muzikantská, 13. Tanec jatelinka a hrášek, 14. Zpěvy  galánů.
Pondělí 23. července - velkolepý výlet do Filipova údolí. I ve  Filipově údolí byl předváděn pestrý hudební, pěvecký a zábavný program, jehož  účastníci z obou stran hranice projevovali touhu po vzájemnosti.
Tehdejší  samotná výstavka byla dobře organizačně i programově připravena, a proto mohl  nadučitel Karel Klusák v závěru zápisu hodnotit tuto akci slovy: „ Všemi směry  sjížděli se do Velké hosté z blízka i dálky, ze Slovenska, Čech i Moravy. Po  Velké vlály prapory, městečko bylo čistě vybíleno, v chalupách se vařilo a čilý  ruch panoval všude, kam jen oko pohlédlo. Představen tu byl skutečný obraz  celého života lidu od mládí do stáří při nejdůležitějších momentech jak při  práci, tak při veselých i vážných událostech života. Slavnost zdařila se  neobyčejně skvěle za nádherného počasí a jasu slunečního.
Z osobností, které  do Velké zavítaly, sluší se jmenovati: zemské poslance Josefa Pavlicu a Josefa  Štancla, ředitele Národního divadla v Praze Františka Adolfa Šubrta, spisovatele  Viléma Mrštíka, školního radu Františka Bartoše, profesora Mareše a Klvaňu….“  
Národopisná výstavka ve Velké tak předem připravovala aktéry na Národopisnou  výstavu českoslovanskou do Prahy, které se mimo hudecké Trnovy kapely zúčastnily  i školní děti a řada dospělých tanečníků a zpěváků z Velké nad Veličkou a Malé  Vrbky.
Pozoruhodností účastníků pražské výstavy byl fakt,že si tu své ano  při originální svatbě řekli 20.8. a 21.8.1895 Anna Mičková s Jiřím Zemanem a Eva  Srubjanová s Martinem Miškeříkem z Velké. Post svatebního družby obstaral  spisovatel Jan Herben a svatebními svědky tehdy byli předseda výstavy hrabě  Lažanský a prorektor výstavy Čeněk Gregor. A právě na těchto skutečných svatbách  mohli Pražané vidět všechny zvykoslovné prvky, které se na Horňácku při  svatebním obřadu a veselí zachovaly.
Výstavka významná z několika důvodů  
Podle dobových zpráv byla velická národopisná výstavka z roku 1894 jednou z  nejúspěšnějších, a to pro svou originalitu a živost. Krajinská výstavka  uskutečněná před sto deseti lety ve Velké byla tedy významná z několika důvodů:  
1. Otevřela bránu mnoha významným českým i světovým osobnostem, které pak  Velkou a Horňácko navštěvovaly. Někteří zde pobývali i tvořili nebo regionu  později věnovali svou tvorbu. Připomeňme si alespoň jména J. Koudelka,  M.Jiránek, K. Minář, J. Čumpelík, A. Kalvoda, V. Pernica, Fr. Cundrla, Al. Černý  (malíři), L. Janáček, V. Novák, Fr. Bartoš, A. Hába, J.B. Foester, Jar. Křička  (hudební skladatelé a sběratelé písní), bratři Mrštíkové, J. Herben, J. Mahen,  Ot. Bystřina, M. Beňa, M. Pujmanová, R. Svobodová, J. Holeček, H. Jelínek, Z.  Zguriška, Fr. Táborský, Fr. Halas, Jar. Seifert, Moj. Hanuš, J. Uher, Vl. Úlehla  (spisovatelé a vědci), Ervín Raupp (německý fotograf), Paul Hogart (anglický  malíř a grafik), William Ritter (švýcarský výtvarný kritik), August Rodin  (francouzský sochař), J.K. Kopalin (ruský režisér) atd.
2. Umožnila místním  umělcům a vzdělancům navázat bližší kontakt s kulturním a vědeckým světem. Z  horňáckých motivů vyšli a svým dílem rodný kraj proslavili malíři Cyril a Jura  Mandelovi, Karel Sup, Miroslav Sylla a Svatava Syllová - Beňová i bratři Joža a  Franta Uprkovi, k Horňácku inklinovali i Antoš Frolka a Karel Benedík,  regionální spisovatelé R. Kynčl, Dušan Hudeček, Běta Turečková-Čambalová, K.  Klusák, sběratel lidových písní M. Zeman, hudebníci jako kupř. Vl. Klusák,  Jožena Kubík, Jožka Pešek, M. Miškeřík, P. Trn, J. Ňorek, Jar. Miškeřík, M.  Hrbáč aj.
V návaznosti k započatému dílu nadšenců z r. 1894 svým vědeckým  bádáním nejen rozvíjí, ale zejména pro generace uchovávají lidové tradice, zvyky  a obyčeje etnografové M. Zeman a Josef Tomeš, Zdenka Jelínková, Dušan Holý a  Luboš Holý i další obětaví národopisci. Své vědomosti rodnému kraji věnují Josef  Maňák, Bedřich Čerešňák, František Kašpárek, Karel Klusák i jiní publicisté.  
3. Vyburcovala k zájmu o Horňácko mnohé výše uváděné umělce a badatele.  Kupř. J. Klvaňa tak dokončil objev Horňácka po stránce hmotné kultury anebo  prof. dr. Vl. Úlehla věnoval Horňácku knihu Živá píseň a film Mizející svět,  hudební skladatel V. Novák pak Slováckou svitu, Ot. Bystřina Súchovskou  republiku, M. Beňa Děti Slovácka,J oža Uprka, Karel Sup, Cyril Mandel a ostatní  malíři své nezapomenutelné obrazy, současní vědečtí autoři monografii Horňácko,  Lipov, Slovácko apod.
4. Položila základy pro uchovávání lidových tradic,  zvyků a obyčejů, takže můžeme i dnes říci, že Horňácko je doposud živou studnicí  folkloru, o čemž svědčí nejen bohatá současná národopisná činnost ve Velké a na  Horňácku vůbec, ale i zájem řady institucí, předně rozhlasu i televize,  etnografů i jiných ústavů čerpat z těchto zdrojů a zachytit co nejvíce z dosud  živých tradic tohoto kraje.
I letošní Horňácké slavnosti opět dokážou, že  rokem 1894 zahájená tradice je nadále úspěšně rozvíjena. Potvrdí to jistě také  všechny pořady, které divák na Horňáckých slavnostech 2004 zhlédne, neboť je  přáním všech autorů i celé programové rady, aby návštěvníci slavností odcházeli  z Velké nad Veličkou i Kuželova spokojeni.
Snímek zachycuje Dagmar  Severovou, patřící k zakladatelům festivalu, na Horňáckých slavnostech v roce  1972.

Zdroj: Týdeník Slovácko, Autor  Antonín Mička, 20.7. 2004