Odpadl další list ze starého muzikantského rodu


Odpadl další list ze starého muzikantského rodu


Velká nad Veličkou -  "Tak, a už je nás na temto světě tolik, že  nás nespočítáš ani na jednéj ruce. Co sme sa s Emilem za mlada spolu nazpívali  pěsniček. Zdravě štuchovali pred tanečnicama, kdo jich umí vjacéj. Byl ode mňa o  rok starší a už sa na nás dívá z neba," řekla mi hrubovrbecká folklorní legenda  Jan Miklošek (87), kráčející ve smutném průvodě na pohřbu svého kamaráda  (souputníka) Emila Miškeříka.
Osobnost Emila Miškeříka (*13.4.1916)  vyrůstala ze staré muzikantské dynastie. Jeho otec Martin Miškeřík vystupoval se  slavnou Trnovou muzikou na první národopisné výstavě v Praze a byl nejen známým  muzikantem, ale i jedinečným tanečníkem vznešeného horňáckého tance  "starosvětské".
Syn Miškeřík po něm zdědil hodně stejných vlastností.  Miloval folklor od svých prvních krůčků. Naslouchal muzice, učil se různé  nápěvy, texty písniček, zaznamenával si je. Byl jedním z posledních znalců  horňáckého tance "štrajchu".
Emil Miškeřík začal hrát na housle, jak  říkával, jen tak, sám pro svoje potěšení. Později se ukazoval vedle zpěvu na  veřejnosti s hudebním nástrojem v muzikantském seskupení kolem synovce, rovněž  již zesnulého Jarka Miškeříka. S ním se částečně podílel i na sestavení  Horňáckého zpěvníku sedláckých, kde je uvedeno kolem tisícovky písní.  
Několikrát byl Emil Miškeřík zachycen filmově a nesčetněkrát zvukově, a to  především v rozhlase. Záznamy u něho provádělo mnoho studentů či fundovaných  odborníků zabývajících se folklorem. Nikoho ve své skromné, bystré a vtipné  povaze neodmítl.
"V Ústavu evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy  univerzity v Brně o něm vznikly dvě absolventské práce, které jsou archivovány a  čekají spolu s ostatními materiály na zpracování. Zbývá toho pro nás i budoucí  generace po mém vzácném příteli Emilu Miškeříkovi opravdu mnoho. Horňácko tak  ztratilo znalce nepřeberného množství písní. Hudce, který věrně dochoval umění  svého otce a rodu. Pamětníka, nad jakého nebylo široko daleko! A při tom své  vědomosti předával vždycky ochotně, bez příkras a se snahou nepřidat nekriticky  něco sobě, ale také neubrat ničeho druhému," loučil se po sólově zazpívané  písničce "Ó čuověče..." na hřbitově se slzami v očích jeden ze současných  horňáckých velikánů, etnomuzikolog Dušan Holý.
Vedle Holého zde smutno  zamuzicírovala i muzika Jarka Miškeříka s Emilovými vnuky - hudci Janem,  Martinem a Tomášem Komákovými. Vystrojeni do kroje zazpívali roztřeseným hlasem  zpěváci z velického sboru píseň Padá listí padá... Je pravdou, že "odpadeú další  lístek Miškeríkú" ale je také pravda, že díky strýcovi Emilovi pučí v rodině  nové lístky v podobě dcery - výborné zpěvačky, choreografky souboru Veličánek  Aničky Kománkové a dědových vnuků - muzikantů, zpěváků-Jana, Martina a Tomáše  Kománkových.
Emil Miškeřík zemřel při ranním rozbřesku 22. září. Jeho  tělesné ostatky byly uloženy 25. září 2004 na evangelickém hřbitově ve Velké nad  Veličkou. Do rodinného hrobu, kde v jeho v sousedství spočívají pochováni i  další muzikanti, zpěváci z proslaveného folklorního miškeříkovského rodu.  
Hudecká muzika Jarka Miškeříka zahrála nad hrobem Emila Miškeříka (ve  výřezu) nejprve sedlácké "pěsničky" nezvykle, smutně, táhle. Ale poté už  vyletěly tóny do éteru ve správném tempu, tak jak se většinou hrají. Život jde  dál... V popředí na našem snímku hraje trojice houslistů, vnuků Emila Miškeříka.  Zleva Tomáš, Martin a Jan Kománkovi.


Zdroj: Slovácko, Autor Antonín Vrba, 5.10.2004