Medlánky hostily ostatkovou slavnost. Na velké třídenní oslavy pamětníci  jen vzpomínali

Udržet lidové tradice při životě je rok od roku těžší. Přesto  se nadšenci v Brně i jinde v kraji snaží, aby letité zvyky spojené s koncem  masopustu neupadly v zapomnění.
Brno-Medlánky, Velká nad Veličkou - Osm žen  oblečených v krojích stojí na pódiu. Jedna má v ruce vařečku, další čte z  pergamenu. „Tímto vyhlašujeme babské právo,“ hlásí do poloprázdného sálu. V  brněnských Medlánkách začíná ostatková slavnost.
Dávno už neplatí, že se  konec masopustu slaví tři dny. „Lidi o tradice přestávají mít zájem. Když jsem  byla malá, pamatuji si, že se to táhlo tři dny ve třech hospodách. Dneska by  něco takového udělat nešlo,“ posteskne si osmapadesátiletá Světlana Marková,  jedna z osmi „panímám“, které se snaží rok co rok tradici ostatků v Medlánkách  udržet.
Panímámy mají pestrobarevné sukně, přepásané bílými krajkovými  zástěrami. U boku vyšívaný kapesníček. Nejstarší kroj má padesát let.
Při  tradičním zvyku umývání nohou ženám narazí ctitelé tradic na komplikaci. Téměř  všechny ženy v sále mají kalhoty, a tak se dá zvyk těžko dodržet. „Kdo má sukni,  dostane speciální odměnu,“ křičí trochu zoufale na celé kolo muž převlečený za  ženu, který je dodržením tradice pověřen. Pak medlánecké panímámy vběhnou mezi  muže a dřevěnými břitvami se je snaží oholit. „Dalo se to vydržet,“ shrnuje  „oholený“ Jaroslav Palásek.
I na vsi oslavy zkracují
Fašankáré, jak se  muzikantům, kteří obcházejí domácnosti, říká ve Velké nad Veličkou, vyrážejí na  obchůzku v neděli ráno. Do chalupy k Šáchovým dorazí těsně po druhé odpoledne.  To už si muzikanti nechávají nalévat jen po půl „štamprli“. Domů v obci je hodně  a oni musejí vydržet až do večera. „Fašanku, fašanku,“ začíná na celé kolo jeden  z krojované chasy a smyčcem svých houslí ťuká na dřevěná vrata. „To je nádhera,  mám z toho husí kůži,“ přiznává Alena Havranová z Litvínova, která si fašanek ve  Velké nad Veličkou jezdí užít každý rok. Ve sněhu je zapíchnutá šavle, na kterou  hospodyně napichuje voňavou slaninu, košík na vajíčka a voňavá slivovice.  „Obcházáme enom tych skalních folklóristů, ne každý dům. Ze slaniny a vajec  potom večer uděláme škvareninu,“ vysvětluje jeden z hochů. „Je to náročné,  musíme si to hlídat se slivoviců, abychom to ustáli,“ směje se Tomáš Kománek.  
„Okolo mlyna, červená hlina,“ začíná chasa další písničku. Hospodyně je  obchází se slivovicí, nachystané má i něco na zajezení. „Těším se na to celý  rok, je to ohromné,“ směje se Eva Šáchová, nastrojená do horňáckého kroje.  Pohupuje se v rytmu horňáckých písniček.
Ve Velké nad Veličkou byl letos  poprvé fašank o den kratší. Basu už místní folklóristé pochovali v sobotu večer,  i když to bylo zvykem vždy v úterý večer, těsně před Popeleční středou. „Nejsú  ludé, ale já sem ríkal, dyť to je hlavně pro nás, pro folklóristů, ale bohužel,“  posteskne si Tonda Vrba, místní nadšenec.

Zdroj: MF DNES, Autor:JANA JANDOVÁ, HANA ČERNOHORSKÁ, 07.02.2005