ZVÍTĚZILA OSKORUŠOVICE RODAČKY ŽIJÍCÍ V AMERICE

Beznadějně dlouhá fronta se tvořila u vchodu do Společenského domu v Tvarožné Lhotě v den oslav svátku oskoruší. Poznávací značky aut a autobusů dávaly tušit, že se sem sjeli hosté z celé republiky. Byla mezi nimi celá řada starostů z hodonínského i hradišťského okresu. Oslavy si nenechal ujít ani ministr životního prostředí Libor Ambrozek.

„Byl jsem tu vloni, když se Společenský dům otvíral. Už tehdy jsem říkal, že věřím, že nebude sloužit jen ke sportu, ale především k setkávání lidí. Mám radost, že se má slova naplnila,“ uvedl ministr a pokoštoval oskorušovici.

„Na fenoménu oskoruší si lidé, kteří ve Tvarožné Lhotě žijí, uvědomili, že mají něco, co jinde není. Ke stromům, které jim mnohdy již několik staletí rostou v humnech a vinohradech, nyní přistupují jinak než dříve. Věděli sice již od pradávna, že měly oskorušové plody léčivé účinky, ale teprve teď s jistotou ví, že jde o něco zvláštního a výjimečného,“ uvedl člen mužského pěveckého sboru z Tvarožné Lhoty Martin Šimša.

Hustota stromů je v katastru Tvarožné Lhoty skutečně velká. Je to dáno především tím, že na Lučině zůstala spousta solitérních oskoruší. Podle Šimši tvoří tyto staleté stromy významný krajinotvorný prvek. Hodně jich také roste v katastru Strážnice.

Z oskoruší byla v Tvarožné Lhotě k mání nejen vyhlášená pálenka, ale třeba také kompot, čaj a nejrůznější druhy moučníků. „Oskorušový kompot působí coby proti průjmový lék. Kořalka je zase výborná pro lidi, kteří trpí nízkým tlakem,“ uvedla Helena Vojtková, která návštěvníkům v bufetu nabízela koláče s oskorušovou marmeládou i posypátkem.
Podle odborníků jsou plody oskoruší tak trpké, že jsou po utrhnutí nepoživatelné. „Po lhotsky řečeno se musí nechat uhnilit až zcela změknout a  zhnědnou. Jakmile dužina po odlomení stopky lehce vyběhne ze slupky ven, tak je plod správně dozrálý,“ popsala Vojtková.

K dobré pohodě vyhrávala cimbálová muzika Michala Miltáka a zazpívaly mužské pěvecké sbory z Bukovan a Tvarožné Lhoty.




A JEŠTĚ RADA, JAK UDĚLAT SPRÁVNOU OSKORUŠOVICI:

Na třetím místě se mezi oskorušovicovými pálenkami umístil vzorek Josefa Machalíka z Bánova. Tady je jeho rada, jak postupovat, aby byla oskorušovice pitelná: „Podmínkou je, že když plody spadnou, musejí se nechat dozrát pod širým nebem. Ukládáme je na plachtu. Teprve potom jdou do bečky. Z hektolitru se napálí šest až sedm litrů. Při pálení se musí dávat pozor, aby neunikla kyselka, která by všechno pokazila. Litr pálenky se prodává až za dvanáct set korun.,“ upozornil oceněný muž. Poté prozradil, že se zúčastnil již prvního koštu, kdy skončil na druhém a třetím místě. Oskorušovici pálí šestým rokem. Třináct tromů, ze kterých plody sbíral, jsou podle jeho odhadu staré dvě stě až tři sta roků a rostou v Havřicích u Uherského Brodu.

Ocenění za první místo a také za šampiona koštu oskorušovic si domů odnesl Josef Tomeček z Tvarožné Lhoty. Zatímco první místo patřilo skutečně mu, šampiónem se stala oskorušová pálenka jeho sestry Miroslavy Plzákové, která žije v Americe.
"Strom, z jehož plodů se kořalka napálila, roste na mém pozemku. Sběr ale zajišťoval Vítek Hrdoušek s brigádníky. Sestra domů jezdí na návštěvu každý rok. Velmi Hrdouškovým aktivitám fandí. Za moře, kde je všechno, nač si člověk vzpomene, se snaží odvézt vždy něco výjimečného. Takovou pálenku tam nedostane. Nezapomněla mi dát jednu láhev, abych ji dal na košt. No a podařilo se jí vyhrát,“ uvedl bratr šampiónky.

Mužský sbor z Tvarožné Lhoty

Část vzorků oskorušových pálenek.

Na minijarmarku byly k mání křížaly, zavařené oskoruše, peroutky na pomašlování buchet, švestková povidla, kraslice, stromky, mezi nimiž nemohly chybět sazenice oskoruší, publikace o kraji i oskoruších a několik druhů bylinkových čajů. Při ochutnávce se rozdávala piškotová buchta, perník s oskorušovou marmeládou a naléval se také čaj.

„Pasování je velkým závazkem. Aktéři se zavazují, že se budou o stromy starat a časem darované láhve naplní pálenkou z oskorušovic. Chystáme vizitaci po regionech, jestli nositelé dodržují slovo,“ říká o pasování Vít Hrdoušek, který před pěti lety svátek oskoruší založil.
Mezi zástupci měst a mikroregionů se nechal za nositele oskorošových tradic pasovat i ministr životního prostředí Libor Ambrozek. Slíbil, že darovanou sazenici oskoruše zasadí v hodonínském lázeňském parku a bude ji chodit zalévat.

Sladkosti šly rychle na odbyt. Osmdesát táčů z kynutého těsta s oskorušovou posýpkou napekla místní pekárna. Kromě toho byly na stolech tašky z bramborového těsta se sušenými oskorušemi, které se pomlely na mlýnku na ořechy. Některé dobroty dodaly hospodyňky.

Již za tři hodiny po zahájení svátku oskoruší bylo prodáno šedesát litrů ovarové polévky, padesát jelítek, jedenáct tlačenek, jedenašedesát jitrnic, sto šest řízků a osm kilo pečeného bůček.
„Museli jsme proto zalovit ještě v mražáků a sáhnout po klobáskách,“ uvedl člen mužského pěveckého sboru Petr Lovecký.

Mezi těmi, kteří ochutnali oskorušovici, byl i tento člen mužského sboru z Bukovan.

Pracovník Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici (a zároveň člen mužského pěveckého sboru z Tvarožné Lhoty) Martin Šimša ukazuje plody oskoruší.