Horňáci to rozjeli

Horňáci jsou lidé činorodí, svobodomyslní, pohostinní a dobrosrdeční.Obývají deset vesnic na úpatí Bílých Karpat, létají nad krajem v balonu, jezdí do Vídně na povozech tažených voly, ale hlavně hrají. Jednou do roka se všichni sejdou na Horňáckých slavnostech a rozpoutají pravé folklorní peklo.
Nepůjdem domů, až bude ráno, až bude na nebi, hvězdiček málo, Nepůjdem domů, až bude svítat, až bude kostelník, kostel odmykat.
Je pátek večer a na Strážnou hůrku, která je dominantou Velké nad Veličkou, už proudí davy lidí. Horňácké slavnosti se tady konají pravidelně od roku 1957. "Náš program se jmenuje Piju já, piješ ty, pijeme všeci," oznamuje mi režisér Břetislav Rychlík, který zde po většinu roku bydlí. Amfiteátr na hůrce se pomalu zaplňuje. Na každém kroku narazíte na někoho, kdo na něco hraje, pobrnkává, potrubuje. Všichni účinkující, ať jim je šest nebo sedmdesát, mají kroje. Jsou jednoduché až strohé jako místní kraj a praktické jako jeho obyvatelé.
Zapadající slunce osvětluje stráň, na které se připravuje asi nejautentičtější folklorní slavnost, která je u nás k vidění. "Hlavně my mladí nechceme, aby se z toho stala nějaká spartakiáda, kde budou úplně všichni. Takových festivalů je dost. Chceme, aby tady vystupovaly muziky jen od nás, z  Horňácka," říká třicátník Petr Pavlinec, který hraje na cimbál u Martina Hrbáče, jednoho ze zdejších proslulých primášů, jehož sláva už dávno překročila hranice regionu. Když se například před rokem v Brně ženil David Koller, hrál mu právě pan Hrbáč a jeho muzika, ve které už se vystřídaly desítky hudebníků. Dnes má kolem sebe kluky o třicet a více let mladší.
Nejprve propil halenu, potom propil kabát, A ešče si vypoščal, dva nové na tabák.
Dobré dvě třetiny návštěvníků Horňáckých slavností tvoří lidé do třiceti let. Ubytovací kapacity deseti horňáckých obcí samozřejmě zdaleka nestačí, a tak se spí ve stanech, autech nebo u místních, kteří většinou za pár korun rádi přespolní ubytují. Dlouholetí fanoušci folkloru už mají "své" horňácké rodiny. Ondřej Havelka, Ludvík Vaculík či Petr Pithart pravidelně přebývají u Břetislava Rychlíka. U Jarka Slováka zase nachází každý rok útočiště Vladimír Merta. Ubytování v rodinách je však vzhledem k pohostinnosti místních velmi rizikové. Vždy se totiž najde příležitost, jak do hosta dostat "aspoň kuapku" slivovice.
Na hůrce už se hraje. Do amfiteátru přišlo 1750 platících lidí. Ze stánků voní kotlety, javornické klobásy, kuřata a samozřejmě slivovice. Pomalu se stmívá a  zábava se rozjíždí. Muzikanti, kteří dohrají na pódiu, se přesunují ke stánkům, kde hrají "jen tak". Pro každého, kdo si chce zahrát taky, "zabékat si" nebo prostě jen poslouchat jednoduché sedlácké písně s  texty, které tu uchovávají generace Miškeříků, Kubíků, či Hrbáčů. "Říkají o nás, že jsme kulturní fašisté. Že nepustíme na pódium nikoho, kdo není z  Horňácka. Ale jen tak se dá tradice udržet," vysvětluje mi Petr Pavlinec.
Amfiteátrem se mezitím rozléhá naléhavé upozornění. "Autoři programu upozorňují, že neodpovídají za stav účinkujících na jevišti!" Je krátce po desáté a právě začíná pořad Piju já, piješ ty, pijeme my šeci. Během hodiny a  půl se na jevišti vystřídá snad stovka muzikantů a zpěváků, mezi nimiž se proplétají "kolemjdoucí" Havelka, Merta a Vaculík. Folklorní fašisté se trošku mračí (opravdu jen trošku, jmenovaní sem jezdí už dlouhá léta), většině diváků se to však líbí.
Kdo vínečko rád pijává, nerad domů chodívává, Dyž ide v noci domů, mosí mět ludí k tomu. Konec programu, volná zábava. Každý rok se fascinovaně proplétám mezi desítkami skupinek muzikantů, kteří hrají jen tak. Potkávám Petra s violou a potom houslistu "od Hrbáča" Mirka. "Tak mi zahrajem." Odněkud přijde další houslista, pak ještě jeden, potom dva kluci, co zpívají, a  lidé kolem poslouchají, kývají se, smějí se, popíjejí a nasávají energii sálající z muziky. Jdu koupit muzikantům něco k pití, klubko se rozpouští. Nevadí, za chvíli vznikne někde o kus dál další. Dopíjíme slivovici a muzikanti se ptají. "Tak co chcete zahrát teď?" "Něco od Metalliky," zavtipkuje fotograf. "Tak zazpívej začátek." Fotograf zabrouká první tóny, houslista se po chvíli přidá, viola se chytí a hit Nothing Else Matters zní okolím. Fotograf leží na zádech, tohle ještě nezažil. Tak mu přidají ještě Mrazíka. Nikdo se ale nepřidává, klubko nevzniká, to je jen taková sranda pro Pražáky. Nad hůrkou se pomalu rozednívá. Lidé odcházejí do svých postelí a  spacáků, někteří nevydrželi a spí jen tak na trávě. "Čí to jsou housle?" ptá se Ondřej Havelka, když už chce po hodinách hraní také spát. Nikdo se nehlásí. Tak je položí na cimbál. On si je majitel najde.
Gorajka, gorajka, podvedla šohajka, Šohajek děvěčku, za malú chvílečku.
Můj šohajku milý, proč tys byl opilý, To sa, milá, stáva, aj dyž su strízlivý.
Je sobota, hlavní den slavností. Na náměstí se koná jarmark. Vedle stán ků s  tradičním zbožím, jako jsou pletené košíky, klobouky, plechové hrnce, vyřezávané cokoli ze dřeva, šátky a tradiční oblečení, nabízejí také vietnamští trhovci své tradičně nevkusné zboží (je ale nutné říct, že nejsou v převaze). Dnešní den přinesl také největší spor letošních slavností. Přijede Mirek Topolánek, předseda ODS, a večer má vystoupit na hůrce. "My mladí máme jasno, politiku tady nechceme. Považujeme to za přežitek z minulosti, kdy se vítal každý tajemník," říká Petr Pavlinec. Starosta Velké nad Veličkou by naopak Topolánka viděl na hůrce rád. Celý spor se nakonec podařilo vyřešit tak, že předseda vystoupil s veličským mužským sborem při odpoledním zpívání u kostela. Všichni byli nakonec spokojeni, předseda měl fotku v kroji v novinách a hůrka zůstala nedotčena. Během odpoledne je tradičním centrem zábavy hospoda U  Jagošů, kde se pije, zpívá, ale hlavně hrají hřebíky. Kolem obrovského špalku se shromáždí parta hráčů. Každý stojí za svým hřebíkem a ostrou hranou kolujícího kladiva se ho snaží zatlouct. Komu čouhá hřebík ze špalku jako poslednímu, kupuje ostatním rundu. Jsou ale i lidé, kteří uvěřili heslu z  turistické brožurky "Horňácko na kole - zábava i bez slivovice" a  vydali se na výlet po zdejších cyklostezkách, kde je toho k vidění skutečně dost. Třeba už samotná Strážná hůrka ve Velké, na jejímž vrcholku stojí výstavní pavilon, který vybudovala ve třicátých letech horňácká skupina pod vedením akademického malíře Karla Supa. Strážná proto, že v dobách pozdního feudalismu trpěla tato část Moravy nájezdy tatarských a maďarských hord. Na hůrce se proto v případě ohrožené rozdělával oheň, který bylo vidět až na Buchlově. "Jako kdysi ohně zde zapálené hlásaly nebezpečí, tak oheň ducha bude plát z tohoto místa namísto pohaslých ohňů strážných," pronesl tehdy Karel Sup. Sdružení tady pořádalo věhlasné výstavy a akce, na které současné Horňácké slavnosti navazují. Mimochodem, Karel Sup byl dědečkem Petra Pavlince. Je podvečer a na hůrku už se zase valí davy lidí. Dnes jich bude ještě o dva tisíce víc než v pátek. Začínají dětské muziky. "Učím ve škole děti na cimbál. Teď mám třicet žáků. Několik z nich už tady dneska hraje," ukazuje mi své svěřence Petr Pavlinec.
Dyby nebe za peníze bylo, kolik by tam boháčů bylo, Ale nebe za peníze není, tam je chudák bohatému rovný.
Neděle. V areálu "kuželovského větřáku" peklo dohasíná. Ti, kdo vydrželi, se rozvalují kolem sochy cikánského primáše Jožky Kubíka, což je údajně jediná socha Roma v republice. Jožka Kubík je také jediný primáš, který má svoji planetku. Na návrh Horňáků ji po něm pojmenovala Londýnská astrologická společnost.
"Kdyby se jednalo o politika či vojevůdce, museli bychom s pojmenováním počkat sto let. Až by se prokázalo, že neškodil. Jelikož jde o významného muzikanta, může po něm být planetka pojmenována hned," stojí v dopise z  Londýna. Dává za pravdu mladým, kteří nechtějí na pódiu politiky.
Předsedkyní programové rady slavností je Maryna Pavlincová, matka Petra Pavlince. Podupává si do rytmu muziky a tváří se spokojeně. Letos vyšlo všechno, včetně počasí. "Obec vydělá na slavnostech tak sto tisíc. A  všechno půjde zpátky do folkloru."
Myslíte si, že lidovky jsou nuda? To jste ještě nebyli na zběsilém folklorním festivalu pod Bílými Karpaty, který láká mladé publikum, milovníky slivovice, Ondřeje Havelku i šéfa ODS

Zdroj: Autor Marek Vítek, Pátek Lidových novin, 30.07.2004