Když jsem přijel minulý týden domů a automaticky si nejdříve ze všeho koupil okresní noviny, hned jsem se naštval - samozřejmě hlavně sám na sebe. Zemřel další zajímavý člověk, jehož svědectví by mělo smysl důkladně zapsat, ale obávám se, že tak nikdo neučinil. Léta mám v plánu takovým "zapisovánímů se systematicky zabývat, ale prostě se mi nedostává času. Mrzí mě to (diplomaticky řečeno), protože když potom zjišťuji, kolik informací zůstalo po takových zajímavých lidech, často je to jen minimum zpráv. Myslím, že by minimálně obce měly mít povinnost životy svých zajímavých rodáků důkladně zmapovat (ne jen několika řádny ve svých zpravodajích).

Tentokrát jsem se dočetl, že zemřel nedakonický farář Josef Ryška, komunistickým režimem tvrdě šikanovaný a mimo jiné nespravedlivě odsouzen za špionáž a velezradu. Po návratu do Prahy jsem se snažil nějaké informace sehnat, ale jak jsem bohužel očekával - je to bída. Tak zatím alespoň tajně doufám, že v samotných Nedakonicích o něm najdu mnoho zpráv a třeba i zvukovou nahrávku jeho životních vzpomínek...


Tak tady je alespoň zmiňovaný článek o jeho úmrtí plus jeden jediný článek o jeho životě, který jsem našel v archívech...




Na pohřeb přijelo na padesát církevních hodnostářů

NEDAKONICE - Na padesát knězů v čele s olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem se rozloučilo s nedakonickým farářem a uznávanou církevní autoritou monsignorem Josefem Ryškou, který zemřel po dlouhé nemoci ve věku nedožitých devadesáti dvou let.

Význam Ryškovi osobnosti vyzdvihl během mše také arcibiskup. „Vzpomínám na doby, kdy během Pražského jara učil na olomoucké fakultě. Již tehdy bylo vidět, že uměl být náročný i vůči sobě, když v teplákách a tričku běhal po břehu řeky Moravy. Po létech jsem ho pro změnu potkal na kole, když v nedakonické farnosti objížděl nemocné. I takové maličkosti posloužily k tomu, aby cvičil svoji vůli, kterou chtěl zachovávat řád a chtěl milovat. Řád a milosrdná láska totiž byly dvě věci, mezi kterými vždycky hledal harmonii a rovnováhu,“ pronesl Graubner..

Uznávaný odborník Josef Ryška vystudoval teologii v Římě, kde byl v roce 1941 vysvěcen knězem. V hlavním městě katolické církve získal také právní vzdělání, když absolvoval římskou lateránskou univerzitu. Kromě kněžského poslání se věnoval také církevnímu právu. Od roku 1947 až do konce života byl členem církevního soudu. Po druhé světové válce se stal sekretářem olomouckého arcibiskupa. Komunistický režim jej však odsoudil za špionáž a velezradu a poslal za mříže. Po amnestii v roce 1960 pracoval jako pomocný dělník. Ke kněžství se opět vrátil až o šest let později. Stal se vikářem, úředníkem konzistoře, přednášel církevní právo na fakultě v Olomouci. Od 1. července 1983 byl farářem v Nedakonicích a Kostelanech, kde působil 23 let. V roce 1993 byl jmenován papežským prelátem.

Publikováno: Dobrý den s Kurýrem
Autor: dva




A druhý článek:

Kněz se stal jednou z obětí procesů padesátých let

Nedakonice -* Málokdo ví, že Josef Ryška, nenápadný kněz z Nedakonic s šedinami leccos napovídajícími o jeho pokročilém věku, je jedním z mnoha služebníků katolické církve, který ve svém životě kromě několikerých studií a duchovní služby pro své bližní zakusil také tvrdost a zrůdnost socialistického režimu. Zanedlouho oslaví devadesáté narozeniny a jeho životní osud je poznačen jednou z mála nepříliš světlých stránek poválečné historie našeho státu.

Arcibiskup Leopold Prečan poslal mladíka studovat do Říma

Narodil se 20. května 1915 jako druhorozený syn stolaře v Novém Jičíně. Po otcově návratu z vojny se celá rodina stěhuje do domku v malé vesnici Skalička u Hranic na Moravě, kde vyrůstá mezi třemi sourozenci. V chudobných poměrech, kdy je maminka v domácnosti, a tatínek, drobný zemědělec, živí rodinu stolařským řemeslem, prožívá Josef Ryška své dětství. Absolvuje gymnázium v Hranicích na Moravě a tam také v roce 1934 maturuje. Další studia tráví na dvouleté Pojistné technice v Praze a až poté se rozhoduje vstoupit do semináře v Olomouci a studovat teologii.

„Po prvním roce mě arcibiskup Leopold Prečan poslal studovat do Říma,“ vzpomíná Ryška, jak jej životní pouť zavedla na československou kolej do Nepomucenu a studium Lateránské univerzity.

V Římě z důvodů válečných poměrů a z rozhodnutí arcibiskupa Prečana nakonec prožil celou druhou světovou válku. Vysvěcení na kněze se dočkal v posledním roce studií. Rok nato se v Petrově městě pouští pro změnu do studia práv. Po válce přijíždí na rodnou Moravu, do Skaličky, aby čtyři roky po svém kněžském svěcení v Římě sloužil ve své domovině primiční mši svatou. V roce 1945 se s jinými bohoslovci vrací dokončit právnická studia.

První vyšetřovací vazbou si kněz prošel v Kartouzích

V roce 1948 jej arcibiskup olomoucký Josef Karel Matocha povolává do významné funkce svého sekretáře. Nad životy mnoha občanů Československa se v té době již ale začala stahovat černá mračna komunistické šikany a represí, což brzy na vlastní kůži pocítil i Josef Ryška. Komunistická zvůle v roce 1949 rozpoutala běsnění kolem takzvaných nepřátel demokratických sil a socialismu. Pod názvem „katolická akce“ spustily bezpečnostní složky v čele s StB vlnu zatýkání, krutých výslechů a monstrprocesů s kněžími, řeholníky a řádovými sestrami.

„Zatkli mě v roce 1950 z důvodů chystaného procesu likvidace sekretářského stavu v českých zemích,“ líčí začátek své pouti po československých kriminálech Ryška. „Ve vazbě jsem se dočkal procesu, ve kterém mě i několik dalších biskupských sekretářů obvinili z rozvracení lidově demokratického zřízení a špionáží,“ vzpomíná Ryška na obvinění, za které obdržel on, doktor římského práva, od socialistické justice dvanáct let žaláře.

První věznicí a podle jeho slov nejkrušnějšími chvílemi si prošel ve vyšetřovací vazbě v Kartouzích u Jičína, která byla v té době zaplněna velkým množstvím obviněných kněží. Nakonec si v pěti dalších věznicích, většinou na samotkách, odseděl deset let, než po amnestii prezidenta Antonína Novotného v roce 1960 mohl vykročit opět na svobodu.

Z důvodu zakázané kněžské činnosti pracoval jako zedník a vazač ve Vítkovických železárnách.


Duchovní správu považuje Ryška za svůj životní úkol

Do duchovní správy se vrátil nazpět v roce 1966 a o dva roky později, po 16 letech, znovu nastupuje do funkce sekretáře, nově k olomouckému biskupovi Josefu Vránovi. Snaží se využít vzdělání, které stojí za jeho dvěma vysokoškolskými tituly, a krátce vyučuje na teologické fakultě v Olomouci. Elitní právnické vzdělání jej doporučuje k církevnímu soudu.

Mezitím, v roce 1973, odchází do Moravského Berouna a působí tam deset let ve funkci duchovního správce. Od roku 1983 až do dnešních dnů spravuje farnost v nedakonicích a přitom stále působí u církevního soudu. Během dvaadvaceti let mu nedakonická farnost přirostla k srdci.

„Už bych byl dávno v penzi, ale to nechci. Mám tento kraj rád, a přesto, že už mi zdraví tolik neslouží, nerad bych odsud odcházel do jiného prostředí. Duchovní správu považuji za svůj životní úkol a jsem rád, že se mi jej podařilo splnit,“ skromně přiznává Josef Ryška.

Publikováno: Slovácké noviny, 6. května 2005
Autor: Pavel Bohun